Fujifilm X100F – zrcadlovka do kapsy?

Již delší dobu si pohrávám s myšlenkou koupě jednoho fotoaparátu, který bych mohl tahat všude s sebou, protože nikdy nevíte, na co narazíte. Stalo se mi již xkrát, že jsem se proklínal za to, že jsem neměl fotoaparát po ruce, když jsem se vracel v podvečer domů a přes pole se líně převalovala mlha, skrz kterou se prodíraly poslední jarní paprsky slunce. Mobil je v dnešní době dobrá alternativa, ale přece jenom to pro fotografa není to pravé ořechové. Jak jsem již párkrát psal, jedná se o můj subjektivní pohled, takže nečekejte detailní technické popisy, těch je na internetu otec Fůra.

Chce to větší kapsu

Má volba padla na společnost Fuji, konkrétně na těla řady X100 (X100T a X100F). Oba fotoaparáty jsem víc jak dva týdny zkoušel a musím říct, že jsem byl nadšený. Pevné ohnisko 23mm (přepočet na kinofilm 35mm) je daň za mobilitu fotoaparátu, ale pokud jste fotograf, tak vás toto rozhodne limitovat nebude, spíš naopak. Pevné ohnisko vás nutí myslet o záběru ještě více než pohodlný zoom. Co bych jinak perfektně ostrému objektivu vytknul je světelnost. Dvojka je pro mě zkrátka stále moc, byl bych radši za clonu 1.4, ale je mi jasné, že by celé tělo vypadalo podstatně jinak a asi by se nevešlo do větší kapsy v bundě.

Charisma a osobitost

Co se nedá Fuji upřít je osobité podání barev. Fotím celý život na techniku Canon, ale když vezmu do ruky Fujinu, mám takové příjemné chvění vzadu na šíji, neboť vím, že každá fotka bude mít své barevné kouzlo. Ne, že by Fuji věrně nezobrazovala barvy, to ani omylem, ale fotografie mají své charismatické kouzlo. Spousty lidí tvrdí, že Fuji nespolupracuje správně s LR, ale mně osobně to nikdy nevadilo. Ano, po stránce doostřování vytváří „housenky“, ale to ve výsledku stejně nikdo nepozná (krom fotonerda, který si fotografii zazoomuje na 1500 %).

Náchodská vánoční „idyla“

Osobně jsem se zamiloval do černobílých fotek z Fuji X100F. Ať si říká kdo chce, co chce, tak černobílé varianty fotek z Fuji jsou zkrátka jiné než z Nikonu nebo Canonu. Možná je to tím, že snímač nemá takový dynamický rozsah jako například Nikon D750 či Canon 5DIV, nebo je to právě ten osobitý šum, ale fotky mají zkrátka „feeling“. Když to řeknu hodně nadneseně, i sebevětší blbost bude z Fuji v černobílé verzi vypadat umělecky. 🙂 Dobře, to už je možná moc, ale zkrátka se mi ta souhra kontrastu, s přesným autofocusem a šumem líbí.